Parivartan – Posun ve vědomí
Nastal čas, kdy lidský rod a planeta už dále nemohou přežívat v nevědomosti a utrpení. Energie současné doby nás vede k tomu, abychom opouštěli sebestředné zaměření a realizovali univerzální vědomí. Pokud nadále zůstaneme uvězněni v mysli a v minulosti, budeme zažívat stále více bolesti. Kontrast s tím, co je prokazatelně vědomé, bude stále zřetelnější. Zásadní je rozpoznat a realizovat vědomí jako své pravé já.
V této nové době se také mění role studenta i role učitele.
V současné době se Guru stal opět člověkem a přítelem lidí (Maitrea). Obdiv k učiteli, uctívání učitele a strach z charismatického vůdce jsou naprosto nefunkční. Pokud obdivujeme mistra vně sebe, popíráme probuzené vědomí jako své pravé Já. Guru je naším přítelem, ačkoliv je to přítel nebezpečný. Jeho hlavním zájmem je zničit naše domýšlivé, tvrdohlavé sebevědomí plné předsudků a odhalit nám naši původní tvář. Guru tak zničí žákovu identitu, a všechny další druhy malichernosti a závislosti, a odhalí jej v jeho plné důstojnosti.
Utrpení jako takové není to, čeho se stará a znavená lidská bytost bojí –, na něj si už za tu dlouhou dobu lidé dobře zvykli. Kým by bez něj člověk byl? Největším lidským strachem je strach z rozpuštění utrpení a z projevení bezpodmínečné lásky spojené s rozšířením srdce. Zde už nejsme někým, ale vším a současně ničím. Jakmile vstoupíme na toto území, kde se úzkostné vědomí sebe sama definitivně rozpadlo, přestáváme být tím, kdo dělá, i tím, kdo nedělá, a procitneme ze stavu spánku. Stali jsme se zodpovědnými a svobodnými, konečně jsme dozráli.
Oddělené, úzkostné vědomí sebe sama tuto prázdnotu zpočátku vnímá jako smrt. Až poté, co „zemře”, může prázdnotu zažívat jako úplnou a celistvou. Strach a pochybnosti roztávají, když se rozpustí úzkostné vědomí sebe sama a objeví se láskyplné vyzařování. Tento zářivý princip se ukáže být mocným zdrojem, který bez ustání a bez jakýchkoli podmínek prýští z odhalené esence. Slovní návody sice mohou vést k vhledům a transformaci, ale oddělenou identitu rozpouští obzvláště tato zářivá přítomnost. Učení (vyjádřené slovy) je vždy druhořadé – důležitější než ono je vždy přítomnost a spontánní láska vyvěrající z prázdnoty.
Toto naplnění je naším lidským potenciálem a lidskou zodpovědností. Ze stavu spánku se můžeme probudit. Můžeme opustit své mentální a emocionální vězení a realizovat jednotu bytí. Můžeme vstát z mrtvých a začít žít Život. Dokud nás poznání a pochopení naší pravé podstaty nepřivedlo k úplnému odevzdání se Absolutnu (tedy Bohu), zjevně nezažíváme Nirvánu (vyhasnutí žádostivosti), Buddhovství, Kristovské vědomí, ani Osvícení. Vědomosti jsou skutečné transformaci často na překážku –, dávají jen pocit realizace. Realizace není koncept, ale spontánně žitá pravda. Je všeobjímající a nelze ji předstírat.
